Foto Gabriel Hering
Před několika dny mě ve zpravodajství ČT24 zaujal policejní názor na zvýšení bezpečnosti chodců v zimních měsících, podle něhož by měli chodci mít v tuto dobu za povinnost nosit reflexní prvky na svém oděvu. „Jak je patrné z policejních statistik z roku 2012, měsíc prosinec a leden patřily k těm s nejvyšším počtem nehod s účastí chodců. Mezi rizikové faktory, které mohly tento stav ovlivnit, řadíme sníženou viditelnost (vlivem mrholení, sněžení, mlhy, inverze …), ale také shon a stres spojený s tímto obdobím,“ praví se na internetu ministerstva vnitra. Dopravní policie uvedla, že počet zabitých chodců v hlavním městě se oproti loňskému roku zvýšil o 8! Tyto smutné údaje netřeba zpochybňovat – statistika je statistika. Skutečnost, že za za mlhy a šera nebo v noci hrozí chodcům, kteří splývají s vozovkou, větší nebezpečí než za plného osvětlení, je logické. Z tohoto faktu by měly logicky vyvodit důsledky všechny zúčastněné strany možné kolize: především majitel komunikací, potažmo jejich správa, která nese odpovědnost za bezpečnost provozu, samozřejmě chodec, odpovědný za svůj holý život, a stejně tak řidič, jehož auto je pro chodce nositelem smrtelného nebezpečí. Co však z osmi usmrcených navíc odvozuje dopravní policie, odpovědná za kontrolu dodržování norem silničního provozu, není logické ani trochu. Navrhuje totiž zavést do legislativy novou povinnost jen pro jednu stranu, a to pro chodce.
Při představě jak naši ústavní činitelé nebo vyšňoření návštěvníci divadelních představení vystupujíce ze svých limuzín navlékají oranžové reflexní vestičky či se opatřují na nohavicích a rukávech reflexními páskami, případně mají stabilní reflexní nášivky ve tvaru srdíčka na zadku svých kožichů, v nichž urazí pár desítek či snad několik set metrů pěšky z parkoviště do sněmovny, opery apod., mi pohrává úsměv na tváři. Ve skutečnosti by je samozřejmě nenosili. A tak by vznikl další zákon či vyhláška, prostě předpis, který by nebyl dodržován, resp. by byl požadován jen někdy a po někom, protože, jak jistě každý pochopí, požadovat tu povinnost po každém by bylo nerozumné.
Každá cesta začíná a končí pěšky a pokud má člověk to štěstí, že mu alespoň trochu slouží nohy, stává se, ať už chce či nechce, několikrát denně chodcem, tedy nejzranitelnějším účastníkem silničního provozu. Jen málokdo je totiž v situaci, že mu auto předjede až před vstupní dveře jeho domova, odveze ho před vstupní vrata do cíle jeho cesty a nakonec vrátí zpět. Jenže tak daleko strážci pořádku nedohlédnou a možná si představují, že označeni mají být jen ti, kteří se autem po ulicích zásadně nepohybují: neukázněné děti a mládež pod 18, nemohoucí babičky a dědečkové s holí, ženské obtížené nákupy tlačící před sebou kočárky a vlečící za sebou děti, vozíčkáři atp. Ti jsou celkem dobře identifikovatelní, ale co ti ostatní? Pro koho by měla platit povinnost nosit značku? Navrhuji, aby žlutou reflexní hvězdu musel mít kupříkladu každý občan nevlastnící auto.
Ale teď už bez legrace. Každý řidič pocházející ze země na západ od nás vám potvrdí, že se u nás za šera nebo v noci bojí jezdit. Krajnice jsou označeny či spíše neoznačeny tak, že je ve tmě nevidíte, vodorovné značení přechodů rovněž tak a přechody jsou neosvícené – jen v Praze čeká marně na vyřízení 148 žádostí městských částí na jejich přisvícení. Povinností majitele komunikací – v metropoli je to z více než 90 % hlavní město Praha – je postarat se o jejich bezpečnost a tedy mimo jiné i o neustálou obnovu vodorovného značení, aby bylo dobře viditelné i za šera a aby byl na něm i chodec viditelný. Samozřejmou povinností je také investovat do řádného osvětlení v okolí přechodů.
To samozřejmě nemění nic na tom, že se máme všichni chovat adekvátně dané situaci a odpovědnosti. Jsem-li chodec a pohybuji-li se po ulicích ve městě převážně pěšky či dokonce na kole, musím být oblečen tak, abych byl vidět a je jen dobře, že policie na to upozorňuje. Pokud jsem řidič, musím si zase uvědomit, že řídím stroj, který se může stát smrtící zbraní, což už však policie řidičům nepřipomíná. Jsem-li představitel města, měl bych trvat přednostně na zabezpečení komunikací pro ty nejslabší a nejohroženější, nikoli naopak. Vše lze zařídit dobrými investicemi do bezpečnosti chodců – ve srovnání s investicemi do rekonstrukce či dokonce konstrukce vozovek pro auta jsou mizivé – a nikoli novým zákonem o povinném značkování lidí.
V témž pořadu i na svých webových stránkách vyzývá policie občany, aby jim hlásili nedostatky na přechodech. Sdružení Pražské matky již druhým rokem provozuje webový portál www.chodcisobe.cz, kam každý občan může nahlásit nedostatky, s nimiž se na svých pěších cestách setká. Tyto podněty jsou zasílány následně městským částem, které je pak řeší či postupují dále k řešení příslušným institucím. Bylo by dobré, aby se Policie ČR portál pro svou práci naučila využívat.
Jarmila Johnová
