V Praze se v červnu konalo dostaveníčko projektu Urban Heat Islands

Pokud jste nikdy neslyšeli o tepelném ostrově města a žijete v Praze, tak vězte, že jej obýváte, jen o tom ještě nevíte. Urban Heat Islands (UHI) se totiž staly významným fenoménem městského života, který nám přinášejí klimatické změny a s kterým se teprve učíme žít.

V praktickém životě to především znamená, že v zimě se ve městě dlouho nezdrží sníh a v létě nám tu bývá stále častěji nesnesitelné vedro, z něhož se pokoušíme uniknout když ne rovnou na moře, tak alespoň do lesů. Pokud nemáme ani tuto možnost, strkáme hlavy do stínu, nohy do lavorů, snažíme se nevylézat na ulice, nebo se po nich plížíme při zdi, zapínáme klimatizaci. Z klimatizace však mají více užitku obchodníci než města, protože v klimatizovaném interiéru je nám sice chladněji, ale města pak vyzařují ven ještě více tepla podobně jako chladničky.

Některá města se snaží plánovat opatření, která by je při vysokých venkovních teplotách dokázala ochladit, aniž by bylo třeba dodatečné energie a prohlubovaly se tak klimatické změny. Většinou jde o to dobře problém přehřátí analyzovat, nasimulovat jej, resp. vytvořit odpovídající model, a potom nejlépe s pomocí přírodního chlazení jako je zeleň a voda a s využitím morfologie terénu, směru větrů atp. prostředí města zchladit.

Evropský projekt UHI právě takové plánování podporuje a na seminář pořádaný v jeho rámci Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy, Katedrou meteorologie a ochrany prostředí MFF Univerzity Karlovy a Českým hydrometeorologickým ústavem – který se mimochodem konal v tlustými zdmi dobře chlazeném Lichtenštejnském paláci na Malostranském náměstí v prostorách Matematicko-fyzikální fakulty – dorazili odborníci z několika evropských měst, resp. regionů – Stuttgartu, Vídně, Budapeši, či regionu Benátky -, kteří s ním už mají své zkušenosti.

Seminář , kterého jsem se také zúčastnila,mi, jakožto obyvatelce pražské metropole, přinesl zejména příjemné zjištění, že jsou v Evropě města, která nedělají jen nějaké nesmělé první krůčky, ale mají už zmapováno, zanalyzováno, namodelováno a naplánováno a dokonce se už také účinně chladí! Vysazují se tu masivně stromy v uličních frontách, zejména ve směru převažujících větrů, nesmí se naopak stavět domy bránící přirozenému průvanu, povrchy vozovek a chodníků se zesvětlují, využívá se odrazu slunečního záření, ozeleňují se střechy i fasády domů, budují se fontány, sprchují se nejen vozovky, ale také děti, resp. jejich hřiště v parcích i jinde, informují se občané např. o tom, že je dobré držet siestu jako na jihu, strkat nohy do zmíněného lavoru, jezdit co nejméně auty a další celkem dobře známé „vychytávky“.

Pokud se tedy, chodče, dožaduješ výsadby stromů v ulicích, ozeleňování plácků, bráníš parky, chceš je rozšiřovat, nebo dokonce toužíš po travnatých plochách (ty jsou prý velmi účinné nejen pro ochranu půdy před vysoušením, ale i pro lapání prachu), činíš tak dobře a v souladu s nejnovějšími trendy udržitelného rozvoje evropských měst. Jiná věc je, jak s tím v Praze pochodíme. Snažit se o to ale v každém případě můžeme a své oprávněné žádosti na zeleň můžeme uplatnit třeba i na portále Chodci sobě, pokud nechceme oslovit své úřady a úředníky přímo osobně.

Na závěr je třeba dodat, že mě ani tak nepřekvapila skutečnost, jak na teplotní mapě Evropy září střední a západní oblast kontinentu s velkou koncentrací měst městeček a obcí, jako jedna veliká rozlitá červená kaňka zahřívající planetu více než jiné regiony. Dokonce mě ani nezaskočil fakt, že na mapě Prahy září nejsytější rudou barvou silniční a uliční síť a že se teplotní mapa v podstatě kryje s mapou znečištění pražského ovzduší z dopravy. Šokovala mě však skutečnost, že na semináři jsem nezastihla úředníky, architekty či projektanty z IPR, který nejenže spolupořádal tuto zajímavou událost, ale v současnosti pracuje na strategickém a metropolitním plánu Prahy. Pevně doufám, že příslušní zaměstnanci už všechno vědí a umí.

Komu a čemu ale seminář posloužil, když novým poznatkům naslouchali především lidé z akademického prostředí a ti, kteří jej připravili, opravdu nerozumím.

Jarmila Johnová