Ilustrační foto, autorka S. Dientsbierová
Často se setkáváme se stížnostmi na šikanózní charakter světelné signalizace (SSZ) pro chodce, zejména na krátký interval zelené, jímž jsou oproti automobilovému provozu podle názorů mnohých znevýhodněni.
Pražské matky se proto snaží občanům poskytovat nástroje, jimiž se mohou snadno propojit s odpovědnými místy a pokusit se oznámením své konkrétní zkušenosti přispět ke zlepšení dopravní infrastruktury. Jedním z nich je i náš portál Chodci sobě, kam může kdokoli podat svůj podnět.
Stížnosti týkající se SSZ se na portále objevují celkem často – více než 50 podnětů – a jsou často sdíleny ostatními uživateli portálu. Informace o nevyhovujících SSZ s krátkou zelenou pro chodce máme ale i z projektů Bezpečné cesty do školy, ve kterých děti označují místa, která pociťují jako nebezpečná. Např. přímo u ZŠ Na Santošce dojdou žáci na svou zelenou jen do poloviny vozovky, na křižovatce Sokolská x Žitná, kde signál zelené pro chodce trvá dokonce jen 3 vteřiny, auta opravdu najíždějí do chodců, velmi nebezpečná je situace u stanice metra a zastávek tramvají Hradčanská na ulici Milady Horákové, kde chodci musejí komunikaci přecházet přes 3 nesynchronizované SSZ a často právě kvůli této neexistující synchronizaci vstupují do vozovky na červenou.
Správci komunikací (MHMP či MČ) často argumentují tím, že padne-li chodci červená, může ještě bezpečně dojít přes komunikaci na protější stranu. Avšak všichni, kdo se v takových chvílích ocitají v roli chodců, dobře vědí, že auta na chodce často troubí, nebo přímo najíždějí v okamžiku, kdy spatří, že chodec zůstává na „svou červenou“ ve vozovce. Starší či handicapovaní spoluobčané a děti se takových situací samozřejmě velice obávají, pro mnohé z nich jsou taková místa jen stěží překonatelná, a proto se jim vyhýbají. Ve skutečnosti to znamená, že bývají z veřejného prostoru vyloučeni – zůstávají totiž raději doma a čekají, resp. jsou odkázáni na to, až je příbuzní či známí odvezou do cíle jejich cest autem.
Podle dopravních odborníků nelze ani obecně potvrdit, že SSZ zvyšují bezpečnost dopravy, podle jejich názoru dopravu spíše regulují. Statistiky dokonce ukazují, že po instalaci SSZ se nehody s chodci dokonce zvyšují. Chodci totiž odmítají dlouho čekat a vstupují do vozovky na červenou. A někdy nerespektují signály ani řidiči. V přednášce pro studenty ČVUT (http://k612.fd.cvut.cz/predmety/12ppmk/(A)%20Prednasky/612PPMK_P04.pdf) se dokonce uvádí, že: „….. Podle dlouhodobých zkušeností nelze prokázat jednoznačně pozitivní vliv SSZ na bezpečnost provozu. Nepotvrzují se rozšířené názory o apriorní nebezpečnosti neřízených křižovatek a automaticky vyšší bezpečnosti křižovatek řízených SSZ. Pokud je SSZ instalováno na místech, která světelné řízení nevyžadují, počty nehod i zranění se po instalaci SSZ obvykle výrazně zvyšují. Pozitivní vliv na bezpečnost dopravy mají pouze instalace na silně zatížených křižovatkách.“
Chodci v hlavním městě jsou skutečně nejohroženější skupinu účastníků silničního provozu – představují v něm 60 % všech usmrcených. Loni bylo ze všech 17 usmrcených v důsledku dopravních nehod 11 chodců, v EU se toto procento pohybuje v průměru kolem 20 %. Viz vývoj dopravní nehodovosti v Praze v roce 2017, KPŘ HMP.
Znevýhodnění chodců v organizaci pražské dopravy se ale neprojevuje jen šikanózním charakterem SSZ – město není pro chodce všude prostupné, největšími a nejčastějšími bariérami jsou právě kapacitní, příliš rušné komunikace (klasicky např. Severojižní magistrála), často, zvláště v okrajových čtvrtích, scházejí chodníky, někde chodníky nenavazují, jsou příliš úzké nebo hrbolaté; bariérou pro vozíčkáře, starší občany či rodiče s kočárky bývají také obrubníky, navíc jsou chodci často nuceni vstupovat do podchodů, kterých se, zvláště večer, obávají, nebo stoupat do nadchodů atp. Město postrádá pěší generel a plán, jak prostupnost města pro chodce rozvíjet a kultivovat. Malá podpora chůze nebo dokonce šikanování chodců, kteří představují jedinou skutečně bezemisní dopravu, je absurdní zvláště v současné situaci, kdy hlavní město čelí ze strany EU tzv. infringementu a hrozí mu sankce v podobě vysoké pokuty za nadlimitní znečištění ovzduší způsobené z 90 % dopravou, v situaci, kdy čelí neustálým dopravním zácpám a zvyšujícím se nárokům na parkovací místa, a v situaci, kdy se děti často nemohou nezávisle pohybovat ani na pár set metrů dlouhé cestě do či ze školy, důsledkem čehož trpí nedostatkem pravidelného pohybu a neumějí se správně orientovat v dopravním prostoru.
Jarmila Johnová
