Máme co slavit, ale ještě není hotovo!

I organizované slavnosti a oslavy mají minimálně dvě výhody: setkávají se na nich lidé, kteří spolu v každodenním životě nemají příležitost mluvit, a probírají se při tom společně skutky, události a problémy, na něž při běžném provozu není čas či pomyšlení.

V uplynulých dvou měsících jsme s naší organizací slavili dvakrát, a rozhodně nešlo o odstrašující záležitost jako v absurdním dramatu O slavnosti a hostech, naopak. Celý příspěvek

Blanka a uprchlíci

Svatovítská, 22. 9. 2015

„Tak nám konečně otevřeli Blanku!“ jásají občané a těší se na rychlý průjezd městem. Já se však z nejdelšího městského tunelu v Evropě netěším a nemám ho ráda po dokončení stejně, jako jsem té stavbě nefandila ani před jejím započetím. Mám k tomu několik zásadních důvodů jako chodec, jako účastník veškerého dopravního provozu a nakonec i jako občanka. Celý příspěvek

Každý den není slavnost. Jak dopadne Bezpečná Liboc?

Nestává se tak často, aby člověk mohl dělat práci, která přináší smysluplné výsledky, spolupracoval při tom s lidmi, které to baví a nečekají, až jak to „to“ dopadne – většinou špatně. Napadlo mě to při Loučení s létem, což je slavnost, kterou každoročně pořádá Dům sv. rodiny v Libocké ulici na Praze 6 pečující o handicapované klienty. Letos slavili prvně s Pražskými matkami, tedy s námi, a sousedy z Libocké, kteří se společně v  ulici zasloužili o bezpečnější podmínky pro chodce. Celý příspěvek