Na rozhraní roku 1989 a 1990 jsem si řekla, že demonstrovat ani manifestovat už ke svatému Václavu chodit nebudu, užila jsem si toho dost. Zadoufala jsem tehdy, že začne fungovat zastupitelská demokracie, občané si budou volit své zástupce, kteří budou v parlamentu hájit jejich zájmy se znalostí všech souvislostí, a že anonymní síly ulice už nebude třeba.

Tuto svou zásadu jsem možná párkrát  na počátku devadesátých let porušila. Dnes jsem ale poprvé po letech neodolala pocitu, že ulice se beze mne neobejde a musím si jít zapískat – navzdory svému osobnímu vkusu – proti sice řádně zvoleným a jmenovaným (nikoli mnou), ale zároveň všechna pravidla zastupitelské demokracie porušujícím zástupcům lidu, jmenovitě panu Babišovi a panu prezidentovi Zemanovi, kteří neslouží nikomu jinému než sobě samým a kteří se vyjadřují  v mém mateřském jazyce způsobem, který – ač nejsem učitelkou – je pro mne nepřijatelný. Celý příspěvek →

Dětem nejvíce prospívá pohyb venku a jsou nejšťastnější, pokud je při něm nikdo neomezuje. I dospělí většinou chtějí, aby jejich děti byly co nejdříve samostatné a také aby uměly být zodpovědné samy za sebe. K tomu přirozeně potřebují volnost. Někteří rodiče však s dětmi zacházejí jako s luxusním zbožím, které je nutné expedovat autem. Celý příspěvek →