I organizované slavnosti a oslavy mají minimálně dvě výhody: setkávají se na nich lidé, kteří spolu v každodenním životě nemají příležitost mluvit, a probírají se při tom společně skutky, události a problémy, na něž při běžném provozu není čas či pomyšlení.

V uplynulých dvou měsících jsme s naší organizací slavili dvakrát, a rozhodně nešlo o odstrašující záležitost jako v absurdním dramatu O slavnosti a hostech, naopak.

Důvodem k organizovanému slavení se pro nás staly výsledky občanské iniciativy (v rámci portálu Chodci sobě i programu Bezpečné cesty do školy), díky níž se v pražských ulicích podařilo upravit už stovky míst ve prospěch chodců. Chtěli jsme pražské veřejnosti předvést, jak veřejná prostranství ve městě mohou být příjemná, a zároveň ukázat, že toho při troše snahy a trpělivosti lze docílit.

První slavnost jsme připravovali ve spolupráci se spolkem Košířská cibulačka, jíž jsme se snažili pomoci v oživení náměstíčka na křižovatce ulic Musílkova a Fabiánova, které zatím slouží hlavně jako parkoviště. Chtěli jsme ukázat, jak by tato lokalita, kde mimochodem sídlí oblíbená řecká cukrárna, mohla být příjemná, kdyby tu namísto zaparkovaných aut pobývali lidé. Na půl dne jsme proto zajistili zábor prostoru bez aut a sezvali místní obyvatele, děti s rodiči z nedaleké základní školy v Nepomucké ulici, s nimiž – spolu s dopravním projektantem – plánujeme Bezpečné cesty do školy včetně úpravy zmíněné křižovatky, zástupce úřadu i městské části a také novináře. S Košířskou cibulačkou jsme připravili program pro děti, zapůjčili lavice, stolky a dojednali s cukrárnou občerstvování návštěvníků včetně grilování na ulici. Vystavili jsme i nákresy s návrhy projektanta na úpravu křižovatky, nabídli  další informační materiály o aktivitách obou spolků a s napětím čekali, zda vůbec někdo přijde.

Výsledek byl, alespoň pro mne, překvapivý: v pátečním odpoledni se parkoviště proměněné dočasně v náměstíčko brzy zaplnilo lidmi všeho věku, příznivci i odpůrci projektu přeměny křižovatky se spolu bez zábran bavili, diskutovali, děti si hrály, zpívaly, všichni jedli, pili a nikdo se nepopral, ba ani nepohádal!  Sousedská slavnost, jak jsme tu událost nazvali, ukázala, že o využívání parkoviště pro setkávání lidí je zájem velký, a to nejen ze strany matek „uvězněných“ s dětmi na mateřské v Košířích, jak by se dalo předpokládat. Podle debat, které tu mezi lidmi probíhaly, však představa společně sdíleného veřejného prostoru soupeří s názorem, že (nejen) Košíře, krásná vilová čtvrť se zahradami, slouží dnes jako noclehárna – jak se místní zastánce prostoru pro parkování doslova vyjádřil -, z níž lidé odjíždějí autem ve všední den za prací a o víkendech na chalupu a jediné, co v místě svého bydliště prý potřebují, je nikoli prostor pro společenský život, ale pro parkování. Tiskovou zprávu k akci naleznete zde.

Vybaveni malými samolepkami s nápisem Děkujeme, povedlo se!, křídami i barevnými nafouknutými balonky vyrazili dobrovolníci  za sychravého podzimního rána z křižovatky Bořivojova x Ondříčkova v Praze 3 do pražských ulic označovat místa upravená na základě podnětů občanů (portál Chodci sobě, program Bezpečné cesty do školy).

Ještě před 2 roky na křižovatce nebyl ani přechod, a dokud svůj podnět na úpravu místa nezaslal na portál Chodci sobě pan Vlček, chodci (mezi nimi i děti z nedalekých škol) se báli přecházet Ondříčkovu ulici kvůli rychle projíždějícím automobilům. Dva roky pak pan Vlček vytrvale sledoval svůj návrh na zřízení přechodu, dotazoval se a připomínal úřadu městské části Praha 3 svůj podnět až do konečného přebudování křižovatky do dnešní podoby, kde vás na přechodu ve vozovce ochrání dělicí ostrůvek a auta navíc zpomaluje zúžený profil vozovky se všemi čtyřmi vytaženými nárožími.

Podobných míst, kde „zabodovali“ občané (včetně dětí na školách), jsou už desítky. Zástupcům úřadů, které jejich návrhy zrealizovali, patří dík a uznání. Tiskovou zprávu naleznete zde.

Záleží hodně na občanech i na zástupcích města, která z představ o městě nakonec zvítězí, zda bude Praha noclehárnou, nebo místem pro život. K tomu je ale třeba, aby si občané třeba i v rámci portálu Chodci sobě troufli na víc, než jen na „látání“ chodníků a zřizování bezpečných přechodů. Je třeba vyžadovat prostupnost města pro pěší ve všech jeho částech, zklidňování dopravy všude, kudy se chodí, a podporovat kulturní, rekreační i další společenské aktivity, vybavovat ulice lavičkami, fontánami, zelení. Jakou představu o městě u politické reprezentace města i městských částí budeme prosazovat, takové město budeme mít.

Jarmila Johnová