Svatovítská, 22. 9. 2015

„Tak nám konečně otevřeli Blanku!“ jásají občané a těší se na rychlý průjezd městem. Já se však z nejdelšího městského tunelu v Evropě netěším a nemám ho ráda po dokončení stejně, jako jsem té stavbě nefandila ani před jejím započetím. Mám k tomu několik zásadních důvodů jako chodec, jako účastník veškerého dopravního provozu a nakonec i jako občanka.

Za prvé: Tunelový komplex Blanka (TKB) dopravní přetížení hlavního města neřeší, nepomůže ani chodcům ani automobilistům ani těm, co jezdí tzv. sockou, tedy prostředky městské hromadné dopravy. Jedním z hlavních argumentů plánovačů městského okruhu, jehož má být TKB součástí (ještě není dokončen a jen Bůh ví, kdy se tak stane), byla potřeba zklidnit dopravu na povrchu. Některým místům se možná přilepší, avšak odborníci již začínají postupně přiznávat, že se problémy spíše přesunou jinam a v celku to bude spíše jízdu autem v Praze zpříjemňovat, což je jakási pozvánka pro všechny: „Jezděte v Praze autem, je to super!“ TKB auta vpouští i vypouští na hraně historického centra v okolí nejlepších pražských adres, odkud jim v cestě dál přímo do historického centra vůbec nic nebrání. „Díra“ do tunelu zeje jednak na Letenské pláni bezprostředně před jedním z nejkrásnějších a nejrozsáhlejších parků hlavního města a druhá přímo pod Pražským hradem na Prašném mostě. Ulice Milady Horákové na Letné a Svatovítská před Prašným mostem, které byly před dokončením TKB při rekonstrukci rozšířeny v obou směrech, se nedočkaly změny v příjemné městské bulváry, jak slibováno, ale staly se jen přivaděči další dopravy.

Leták koalice občanských sdružení SOS Praha z r. 2001 k plánované výstavbě tunelového komplexu

Uvedení TKB do provozu před ukončením celého městského okruhu a současně vnějšího silničního okruhu kolem Prahy dopravní situaci v centru nemůže pomoci, jen usnadní průjezd tranzitní dopravě.

Za druhé: Stavbou TKB utrpěla vzácná pražská zeleň nejen ve Stromovce, které TKB ubírá podzemní vodu, ale za oběť jí padla spousta vzrostlých stromů zejména na Praze 6. Občan se nikdy nedozví, kolik jich bylo, jakého stáří, proč musely padnout a kolik za ně a kde bylo vysázeno nových stromů. Ve Stromovce nacházím znovu a znovu obrovské čerstvé pařezy, které v řezu nemají vadu, stromy byly zcela zdravé! Na ulici Milady Horákové přitom namísto nového stromořadí „vyrostly“ jen dva asfaltové pruhy vozovky, jak již bylo zmíněno.

Za třetí: Nejdražší pražská a možná i nejpředraženější evropská stavba století (přes 40 mld. Kč) nám ukázala, jak velice jsme bohatí, že si můžeme dovolit takový luxus. Skutečnost, že se původní cena vyšplhala na dvojnásobek, znamená, že jsme na daních odevzdali dobrovolně o 20 mld. Kč více, než jsme počítali a vedení města původně dovolili. Každý Pražák (včetně batolat) tedy za TKB zaplatil 20 000 Kč a to není vše, provoz také nebude zadarmo. U většiny z nás to ale nevyvolalo žádný pocit osobního ohrožení, ba ani potřebu veřejně protestovat. Máme-li však nyní investovat do záchrany ani ne dvou tisíc lidí uprchlíků, kteří prchají před válečnými konflikty a kteří, pokud tu zůstanou, zastávají práci, o niž Češi nestojí, většina z nás se tím cítí bytostně ohrožena, bojí se, že to finančně neustojí a veřejné protesty se jen rojí. Tomu opravdu nerozumím.

Jára Johnová