Dětem nejvíce prospívá pohyb venku a jsou nejšťastnější, pokud je při něm nikdo neomezuje. I dospělí většinou chtějí, aby jejich děti byly co nejdříve samostatné a také aby uměly být zodpovědné samy za sebe. K tomu přirozeně potřebují volnost. Někteří rodiče však s dětmi zacházejí jako s luxusním zbožím, které je nutné expedovat autem.
Rozvoz vždy a všude
Dětem tak připravujeme prostředí, které samostatnost znemožňuje. Většina městské mládeže je ve všední dny odsouzena trávit čas převážně mezi čtyřmi stěnami, v lepším případě při organizovaných aktivitách, v horším případě doma u počítačů či u televize. O volném pohybu venku a samostatných hrách si dnes nejmladší generace může nechat jen zdát až do puberty, někdy až téměř do dospělosti, kdy už by měla mít „vyhráno“. Rodiče své potomky rozvážejí autem všude: na kroužky, za kamarády, za prarodiči, na hřiště, do lesa a podobně. Hlavní příčinou je do značné míry oprávněná obava dospělých z nebezpečí, které na děti číhá ve městech i mimo ně, z dopravy nebo od neznámých jedinců.
Ranní chaos u škol
S tím, jak intenzita silničního provozu v Praze i dalších městech v ČR neustále stoupá, se snižuje ochota rodičů posílat své ratolesti do školy pěšky nebo na kole. Vzrůstá naopak tendence vysazovat děti při cestě do práce autem přímo před školou, čímž se obzvláště v ranních špičkách před školami zhoršuje bezpečnost. Rodiče často ve spěchu vytvářejí nebezpečné situace a porušují předpisy: například zastavují nebo parkují přímo před školou na přechodu, couvají nebo se otáčejí v křižovatce, pohybují se v protisměru a podobně. Nejenže tak zvyšují riziko nehod, ale zároveň v okolí škol zvyšují hluk a zamořují ovzduší jedovatými zplodinami.
Nejhorší je to na okrajích
Ve Velké Británii vozí v současné době do školy děti autem v průměru polovina rodičů, v USA dokonce 60 procent. V ČR veřejná správa takovéto průzkumy, pokud víme, zatím nezadala. Z dotazníkových šetření v rámci projektů Bezpečných cest do školy, které organizace Pražské matky uskutečnila v hlavním městě již s bezmála 50 školami, však víme, že podíl dětí dovážených rodiči autem dosahuje v okrajových městských částech už zhruba poloviny (například v ZŠ v Písnici činil před pár lety 52 %). Nejméně se jezdí do školy autem ve staré městské zástavbě v centrálních částech hlavního města. Podíl „mamataxi“ se zde pohybuje „jen“ mezi 10–15 % (např. v ZŠ Nepomucká v Praze 5 to bylo předloni 11 %, v ZŠ Lupáčova na Žižkově 25 %).
Docházení dětí do škol musí dostat zelenou Obecně dnes všude v tzv. vyspělém světě sílí hnutí podporující chodce a docházení dětí do školy pěšky. Zasazují se o to jak občané, respektive neziskové organizace, tak i obce a státy. Asi nejpropracovanější systémy podpory chůze mají města, která motorismus historicky „převálcoval“ nejdříve, jako například Londýn nebo New York, silnou podporou chodců i cyklistů se vyznačují také Nizozemí a skandinávské země. Přestože u nás mamataxi ještě nedosáhlo takových rozměrů jako ve Velké Británii nebo USA, měli bychom se mu začít efektivně bránit, dokud našim dětem nezarostou životně důležité orgány včetně mozku sádlem. O tom, zda a jak to lze zařídit, si povíme a ukážeme příště.
Jarmila Johnová
Foto: K. Syrový
