Příklady dobré praxe

Jeden z výsledků spolúčasti občana při plánování pěších cest – rekonstrukce křižovatky Bořivojova x Ondříčkova v Praze 3, foto PM

• ČR

Praha

Pro příklady efektivně i transparentně fungující spoluúčasti veřejnosti, jejíž výsledkem jsou kvalitních úpravy komunikací ve prospěch pěšáků, není třeba chodit daleko. V rámci participativních projektů spolku PM (Chodci sobě a Bezpečné cesty do školy) byla velmi často upravena místa nebo celé úseky cest ve prospěch bezpečnosti a komfortu chodců.

Zavedeným způsobem spoluúčasti občanů při zkvalitňování pěší prostupnosti města je portál Chodci sobě, na němž se právě nacházíte a který vám umožní prostřednictvím jednoduchého formuláře podat na příslušné kompetentní místo váš podnět. Prostřednictví portálu se dosud z dosavadních téměř dvou tisíc podání podařilo vyřešit téměř 500, tedy jednu čtvrtinu. Příkladem dobře fungující spolupráce a trpělivosti občana, je rekonstrukce křižovatky Ondříčkova, Bořivojova. Uživatel tohoto webu upozornil jeho prostřednictvím na  nebezpečný přechod odbor dopravy Prahy 3 a komunikoval s ním (dokonce i osobně) tak dlouho, dokud nedošlo k rekonstrukci, viz  https://www.chodcisobe.cz/praha/podnety/304/prechod-pro-chodce-borivojovaondrickova-praha-3.

Školáci jsou součástí plánování cest, jejich zkušenosti jsou podkladem pro projektovou dokumentaci, projekt BCŠ na ZŠ Slivenec, foto PM

Konkrétní ukázky realizovaných úprav dosažených v rámci programu Bezpečné cesty do školy (BCŠ) naleznete zde.

Celkem bylo realizováno přes 40 projektů BCŠ a upraveno či stavebně rekonstruováno kolem stovky míst na komunikacích v okolí základních škol, kde projekty probíhaly. Během projektů BCŠ školáci mapují své pěší cesty, tj. označují problematická místa a vysvětlují, z jakých důvodů jim nevyhovují. Na základě šetření školáků projektant ve spolupráci se zástupci školní komunity a odborníky navrhuje technické řešení problému.

Spolek Auto*Mat se také zabývá udržitelnou dopravou, zejména podporou cyklistické dopravy a veřejným prostorem přátelským pro všechny. Dosáhl např. vyloučení automobilového provozu z náplavky Smetanova nábřeží, což bezpochyby přispělo k tomu, že se z této lokality stalo oblíbené centrum kulturního i společenského života, místo, které Pražané i návštěvníci města rádi vyhledávají pro odpočinek, setkávání, nebo zde v sobotu nakupují na farmářských trzích.

Podobných míst, kde se Pražané podobně shromažďují, v Praze přibývá. Mnohé MČ podporují oživování veřejných prostranství pořádáním nejrůznějších společenských akcí přístupných všem bez rozdílu, velkou zásluhu má na tom také činnost Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Město má však ještě daleko k tomu, aby bylo jako celek prostupné a přátelské ke všem. Přednost má stále ještě podpora plynulosti a rychlosti  automobilové dopravy. I na nás občanech záleží, zda dostatečně nahlas projevíme chuť to změnit.

Některá města a obce v České republiky se dokázala velmi dobře vypořádat s oživením veřejných prostranství i plánováním udržitelné dopravy.  Ukázkovým příkladem jsou třeba Mariánské Lázně  či Olomouc.

Mariánské Lázně jsou rájem chodců i cyklistů, foto PM

V Mariánských Lázních si dopravu „ušili na míru“. Chodci, kterých je zde naprostá většina,  zde naleznou vše, co potřebují: velice pohodlné bezpečné cesty podél ulic, v parcích, pěšiny v lesích, místa k posezení, léčivé prameny tryskají téměř na každém kroku. Město – postavené podél mělkého údolí, jímž protéká Úšovský potok – protíná z jednoho konce na druhý anglický park s širokou cestou uprostřed, toiletami, malým kioskem a dětským hřištěm v horní polovině a krásným velkým, přírodně vybaveným areálem pro děti na konci města už v lese (na potoce jsou dětské mlýnky a dřevěné skruže, kde si děti neúnavně máčí vše, co mají na sobě, provazové leziště, dřevěná věž s rozhlednou, dřevěné stoly na sezení, obrovská lokomotiva vytesaná z kmene atp.), který navštěvují místní. Město je propojeno úzkými asfaltkami (pro chodce a cyklisty) a pěšinami s okolní přírodou – Slavkovským lesem – i okolními vesnicemi a městečky. Pěšky dojdete nebo dojedete na kole lesem až do zámku Kynžvart. Všude v okolí jsou značeny cyklotrasy, dolním městem, kde žije většina místních obyvatel, vede podél silnice pohodlná oddělená cyklostezka. Přechody jsou všude bezbariérové, kde je třeba s dělícími ostrůvky. Protože do lázní jezdívají nemocní a starší lidé, zastoupeny jsou i všechny druhy motorové dopravy. Funguje perfektní spojení trolejbusy, z horní lázeňské části města na nádraží i do obchodního centra a zpět, které neničí zdejší velmi čisté ovzduší, lázeňské centrum je možné objíždět motorovými vozidly pouze ve smyčce jednosměrně, zaparkovaná vozidla vidíte jen s přijíždějícími lázeňskými hosty u hotelů. Mariánky leží na  železničním koridoru, z Prahy se sem dostanete pohodlně vlakem za 3 hodiny, za taxi na nádraží zaplatíte pakatel. Město má své divadlo, pořádá festivaly a koncerty. Vážným  problémem je zde ale nedostatek pracovních příležitostí pro mladé, kromě lázeňských služeb zde žádné nenaleznou.

Olomouc je město pro lidi, foto PM

Podobně se vám povede i v Olomouci – přitažlivé, krásně udržované historické centrum, spousta parků, příjemných kaváren i hospod, všude se dostanete bezpečně po vlastní ose – pěšky, nebo na kole.

I zde je ale samozřejmě co zlepšovat, proto se místní Univerzita Palackého Olomouc inspirovala naším portálem Chodci sobě a po dohodě s námi provozuje podobný web Chodím Olomoucí, který poskytuje prostor pro nahlášení problémů, s nimiž se na svých cestách městem setkávají olomoučtí chodci. Univerzita podněty eviduje a zasílá k řešení magistrátu města Olomouce, se kterým se předem na této spolupráci dohodla.

• Příklady dobré praxe ze zahraničí 

Tam, kde automobilová horečka nastala nejdříve a způsobila nejvíce problémů, začala také nejdříve jejich náprava a tam jsou také nejlépe vyvinuty mechanismy plánování udržitelné dopravy. Všeobecně jsou známy snahy neúnavného propagátora pěší a cyklistické kultury urbanisty Jana Gehla a příklad přeměny Kodaně v cyklistickou Mekku s jeho zásadním přispěním. Známa je kultura velkého respektu k dětským chodcům na nizozemských silnicích. Zcela běžně tam v obytných zónách (ale i jinde) rezidentských čtvrtích potkáte velmi malé děti, které si samy hrají na ulici, zatímco řidič trpělivě čeká, až skončí bitva malých rošťáků se stříkacími pistolkami, nebo než si holčička sebere tříkolku, s níž praštila uprostřed vozovky a odešla přikrýt panenku, která se jí v kočárku na chodníku právě odkopala.

Londýn: nejdůležitější je orientace – sloupky s informacemi, díky nimž nezabloudíte, foto PM

Pedestrianizace Londýna

Nejkonkrétnější informace o zásadních změnách ve veřejném prostoru však máme z Londýna. V březnu 2017  jsme totiž navštívili londýnskou konferenci The Walking Summit o pěší dopravě, která se konala o víkendu, a ve volném čase jsme se toulaly pěšky centrem britské metropole, pro nás neznámého města. Prošli jsme se po známé pěší trase Jubilee Walkway praskající ve švech, jak byla napěchována místními chodci s kmitajícími dětmi, a neztratili se díky skvělému navigačnímu systému – informačním sloupkům, které nám vždy po několika desítkách metrů poskytly přesnou a podrobnou navigaci po okolí. Nalezli jsme na nich informace o všem, co by nás mohlo jako chodce zajímat (včetně toho, kde můžeme v dochozí vzdálenosti 5 minut vykonat svou nejnutnější potřebu).

Zdá se, že londýnská metropole má svůj postup pedestrianizace důmyslně promyšlený od začátku do konce: https://tfl.gov.uk/corporate/about-tfl/what-we-do/walking. Město podporuje rozvoj chůze všemi možnými prostředky od plánování investic do pěších cest, aby byly bezpečnější, komfortnější a lákavější, přes práci se školami, zaměstnavateli a zaměstnanci, které povzbuzuje k chůzi či jízdě na kole, až po informační systém na webu, ale především v ulicích města a veřejná prohlášení, že Londýn se musí postavit na vlastní nohy, a nakonec až po nezbytnou aktivní spoluúčast veřejnosti – spolků i jednotlivců. Ve Velké Británii se sdružila v síť s názvem Living Streets (Živé či Žijící ulice).

Přestože město má již 7 významných pěších cest celměstského významu (Capital Ring, Green Chain, Jubilee Greenway Jubilee Walkway, Lea Valley, Thames Path London Outer Orbital Path (LOOP), stále mu to není dost. Nový londýnský primátor Sadiq Khan prohlásil, že z Londýna udělá nejpěšáčtější město světa a veřejně deklaroval plán z dopravně i obchodně nejrušnější a nejšpinavější (pokud jde o emise) Oxford Street uvnitř města udělat pěší zónu bez jakéhokoli  motorového i cyklistického provozu, který má být veden paralelně jinudy. Tento záměr, který město Londýn právě projednává za účasti veřejnosti, bychom mohly srovnat s pedestrianizací Severojižní magistrály, kdyby se vůbec někdo z politiků či zástupců úřadů nebo neziskovek takový nápad odvážil vůbec veřejně vyslovit. „Na tom , aby se Londýn stal městem pro pěší, musíme pracovat společně,“ prohlásila zástupkyně londýnského starosty pro dopravu Valerie Shawcross na konferenci The Walking Summit.

S tím, jak udělat město pro lidi, si New York těžkou hlavu nedělá: Times Square po přeměně,  z prezentace  Janette Sadik Khan na konferenci The Walking Summit 2017

Pedestrianizace New Yorku

Podobně revoluční ve vztahu k podpoře chůze má i současný New York, kde se např. z mnohaproudové silnice na Times Square, kudy denně projížděly tisíce aut v nepřetržitém proudu, stala plocha sloužící chodcům, můžeme-li tak nazvat lidi, kteří sem sice pěšky přišli, ale posedávají u stolků či lenoší na lehátkách, nebo cvičí, tančí a dělají to, co se jim zrovna líbí.

Podobně pěšácky i cyklisticky je přitažlivý španělský Madrid, německý Berlín, rakouský Gratz i spousta dalších.

Veřejný prostor lidi spojuje

V žádném z těchto měst však změna ve vztahu k veřejnému prostoru, k chodcům i cyklistům nenastala samovolně jen shora. Je to výsledek dlouholeté spolupráce i tlaku veřejnosti, nejrůznějších spolků i jednotlivců na vedení měst. Všude, kde k takovým změnám došlo i přes počáteční odpor (buď ze strany vedení města či ze strany části veřejnosti) vidíme, že lidé prostory, které mohou společně sdílet a pohybovat se v něm, aniž by je obtěžoval či ohrožoval provoz aut, rádi vyhledávají a pobyt venku, třebaže je to uvnitř města, milují. Věřím tomu, že čím více bude takových míst a měst pro všechny, tím méně zbude veřejného prostoru pro hádky i nebezpečnější konflikty, které lidi rozdělují.