O chůzi


Udržitelná doprava a její dopady

Chůze je to první, po čem touží malé dítě, a to poslední, čeho se chce vzdát starý člověk, foto PM

 Aktivní doprava – chůze

Motto:
„Chůze je to první, po čem touží malé dítě, a to poslední, čeho se chce vzdát starý člověk. Chůze je cvičení, ke kterému nepotřebujeme posilovnu. Je to léčba bez léků, regulace tělesné hmotnosti bez diety a kosmetika, pro kterou nemusíme do drogerie. Je to uklidňující prostředek bez pilulek, terapie bez psychologa a dovolená, která nestojí ani korunu. Chůze navíc neznečišťuje životní prostředí, má malou spotřebu přírodních zdrojů a je velmi účelná. Chůze je pohodlná, nevyžaduje žádné speciální vybavení, je seberegulační a ze své podstaty bezpečná. Chůze je stejně přirozená jako dýchání.“

John Butcher, zakladatel sdružení Walk21, 1999

Zdravotní efekty chůze

Mezi největší výhody chůze patří nepochybně její pozitivní dopad na zdraví. Podaří-li se nám chodecký program začlenit do svých každodenních aktivit, prospějeme tím významně svému zdraví, aniž bychom přitom zatížili vlastní či veřejný rozpočet.

  • Chůze posiluje srdeční činnost.
  • Chůze zlepšuje okysličování těla od pokožky (zpomaluje tvorbu vrásek) až po mozek (zlepšuje paměť). Britské studie dokládají, že děti, které chodí do školy pěšky, díky lepšímu prokrvení mozku ve škole ráno nespí a lépe se také soustřeďují. Někteří učitelé praktikují při vyučování memorování textů, např. básniček, s dětmi za chůze.
  • Chůze zlepšuje tonus tepen, a tím působí příznivě na snížení krevního tlaku. Snižuje riziko infarktu myokardu i mozkové mrtvice.
  • Chůze snižuje hodnoty krevních tuků a spaluje tělesný tuk, což pomáhá udržovat, resp. snižovat váhu. Kolik energie spálíme, záleží na vzdálenosti, kterou urazíme, rychlosti chůze a na naší váze.
  • Chůze zvyšuje hustotu kostní tkáně, a tím zpomaluje osteoporózu.
  • Chůze udržuje produkci hormonů, které brání úbytku svalové hmoty provázející stárnutí a nečinnost.
  • Chůze zvyšuje produkci a uvolňování endorfinů v mozku, které snižují stres, úzkost, depresi; člověk se v důsledku chůze uvolní a lépe spí.
  • Chůze otevírá cestu k nápadům, „nesedíme si na vedení“. „Všechny opravdu velké myšlenky přicházejí za chůze,“ prohlásil slavný německý filosof Friedrich Nietzsche.
  • Chůze zlepšuje pružnost a ohebnost, takže zabraňuje tuhnutí kloubů i svalů.

Aby se pozitivní vliv chůze na naše zdraví opravdu uplatnil, musí tento pohyb splňovat určité podmínky:

  • Chůze musí mít určitou intenzitu, tzn., že má být svižná tak, že při ní můžeme ještě konverzovat jen s lehkým zadýcháním. Tento ukazatel je však velmi přibližný. Intenzitu zatěžování organismu je nutné volit v závislosti na věku a individuálních předpokladech (např. jak aktivní jsme byli dříve, zda jsme sportovali, a zda nám tato aktivita přinášela potěšení). Přesněji zjistíme zátěž organizmu měřením tepové frekvence, a to nejen během sportovní aktivity. Pro volbu správné intenzity pohybu je nutné znát tzv. maximální srdeční frekvenci. To je hodnota odpovídající maximální intenzitě, kterou je organismus jedince schopen při zátěži dosáhnout a krátkodobě i udržet. Je to hodnota individuální a více než tréninkem je ovlivněna věkem. Tepová frekvence při chůzi se pak má pohybovat v rozmezí 60 – 75 %  frekvence maximální. Zde je vzoreček pro její vlastní výpočet: od čísla 220 odečteme svůj věk a výsledek násobíme 0.60 a 0.75 – tak tedy získáme mezní hodnoty pro správnou tepovou frekvenci.
  • Minimální doba chůze by měla trvat 20 minut nepřetržitě, průměrná doba 40 minut každý den, alespoň však 3x týdně. Tuto dávku je vhodné rozdělit na 2 „porce“.
  • Některé studie doporučují ujít denně 10 000 kroků, což představuje asi 7 km a 80 – 100 min. čisté chůze, přičemž v současnosti dospělý člověk o své vůli ujde denně v průměru pouze kolem 1 500 m!
  • Důležitá je i technika pohybu; chůze má být:
    – plynulá, je vhodné dělat stejně dlouhé kroky,
    – nohy se mají pohybovat tak, aby kolena směřovala dopředu,
    – našlapovat bychom měli na patu a chodidlo zvedat směrem ke špičce palce, odrazíme se, čímž aktivujeme svaly zpevňující koleno i chodidlo, což se přenáší i do oblasti kyčle,
    – hlava a trup mají být vzpřímené, ruce by měly sledovat rytmus chůze, zhluboka dýcháme.
  • Neméně důležité je správné oblečení a obuv. V chladnějším počasí by oblečení mělo být vrstevnaté, abychom po zahřátí mohli vrstvy odkládat.

Prospěšná je pro naše zdraví samozřejmě jakákoliv tělesná aktivita. Trvalé výsledky však přináší často opakovaná, ač ne příliš intenzivní aktivita. Tou se může stát právě chůze.

Podle dopravní ročenky hlavního města Prahy je většina našich cest (i autem) kratší než 5 km, proč tedy takovou delší svižnou procházku nepodniknout alespoň 3x do týdne? Pokud si zvykneme často chodit, dost možná brzy zjistíme, že se na procházky či pravidelné cesty po svých těšíme a že se po návratu z nich cítíme osvěženi, uvolněni, zbaveni chmur i přebytečných kalorií.

Umí tohle vaše auto?, foto Š. Hon

Sociální dopady chůze

Zdravotní efekty nepředstavují jediný pozitivní dopad chůze na člověka. S chůzí souvisí také naše sociální chování.

  • Chůze je společenská, umožňuje nám totiž setkávat se s lidmi, pozorovat je a poznávat, komunikovat s nimi, navazovat vztahy. Britské studie např. prokazují, že děti, které tuto možnost nemají, hůře získávají tzv. sociální kompetence a mívají potíže s navazováním přátelství. Lidem (dětem i dospělým), jejichž společenský život je omezen jen na rodinu, zaměstnání či školu, může nedostatek spontánní lidské komunikace přinášet dokonce psychické problémy.
  • Chůze je vnímavá, díky své relativní pomalosti nám umožňuje všímat si více svého okolí i dění v něm a vnímat je detailněji, než když jím jen projíždíme, a tak i zabezpečovat sociální kontrolu. Každodenní chodec ví například mnohem více o tom, kde jsou rozmístěny obchody, služby, instituce, zda a kdy jsou otevřeny, či zavřeny, v jakém stavu je přírodní okolí a kde se děje něco mimořádného. Tím, že své okolí dobře známe, získáváme k němu osobní vztah a jsme tak mnohem více nakloněni o něj pečovat a případně se i podílet na jeho dobré veřejné správě. Právě proto, aby se děti naučily orientaci i vztahu ke svému nejbližšímu okolí, je důležité s nimi často chodit  po městě pěšky.
  • Chůze je zábavná, umožňuje nám udržovat si dobrou náladu nejen pohybem, který uvolňuje endorfiny v mozku, ale také tím, že splňuje naši přirozenou potřebu být „mezi lidmi“, moci prohodit zcela neúčelově pár slov, zavtipkovat, prostě cítit se součástí nějakého širšího společenství, aniž bychom museli být členem nějakého spolku, strany nebo týmu. Mezi lidmi člověk zažívá radostné okamžiky z letmých kontaktů a rozhovorů. 

Ekonomické, kulturní a bezpečnostní efekty chůze

Zkušenosti západních, nejen evropských měst, která se v posledních letech snaží omezovat automobilovou dopravu, jež jim „přerostla přes hlavu“ ukazují, že zklidňování dopravy, zavádění pěších zón a dalších opatření na podporu chůze prospívá všem. Do ulic, z nichž od 60. let minulého století s rychlým rozvojem automobilismu mizeli obchodníci, restauratéři, služby i kulturní aktivity, se s chodci navrací život.

Je prakticky prokázáno, že zlepšování podmínek pro chodce zvyšuje intenzitu pěší dopravy a tím

  • oživuje obchodní ruch a zvyšuje obchodní obrat,
  • oživuje kulturní dění,
  • snižuje kriminalitu

Dostat lidi zpět na nohy a do ulic se tak ukazuje jako účinný ekonomický tah, zajišťující i společenskou kontrolu, a tím i větší bezpečnost. Pokud víme, žádné studie zatím neprokázaly, zda změna životního stylu ve městě člověka nepřipraví v průměru spíše o více peněz v restauracích, obchodech a stáncích, než kolik ušetří na spotřebě paliva do svého auta, každopádně však přináší lidem více radosti a spokojenosti.

Dostat lidi znovu na nohy, foto Š. Hon

Chůze ve městě z urbanistického pohledu 

Prospěšnost chůze pro město si stále častěji uvědomují nejen zdravotníci a psychologové, ale i urbanisté, architekti i dopravní odborníci. Městské prostředí je podle nich nezbytné vnímat všemi lidskými smysly především z pohledu chodce a nikoli řidiče auta. Docházejí k názoru, že jsou to právě chodci a podmínky pro chůzi, které mají rozhodující vliv na to, jak se lidem ve městě žije a zda se v něm cítí jako doma. Města, která jsou živá (ze sociálního, kulturního i ekonomického pohledu), bezpečná a zdravá, se bez chodců a pěších cest neobejdou.

Jedním z nejznámějších urbanistů, který zdůrazňuje pozitivní význam chodců pro město a který zásadně přispěl nejen ke změně pojetí, ale i skutečné podoby veřejného prostoru v mnoha městech, je dánský urbanista Jan Gehl. Ve své knize Města pro lidi, (Nadace Partnerství, 2012) popisuje své pracovní, více než čtyřicetileté zkušenosti s tím, jak je možné plánování města vtisknout lidskou dimenzi.

http://eshop.nadacepartnerstvi.cz/jan-gehl-mesta-pro-lidi/d-70503/
http://www.brnopolis.eu/2010/04/uskutecnena-vize-architekta-jana-gehla.html

Významem chodců pro město se zabývá např. i významný odborník na územní plánování MSc. Rob Methorst, pracovník nizozemského Ministerstva dopravy, předseda mezinárodního výboru Kvalitativní potřeby pro pěší Pedestrian Quality Needs,COST a konzultant Mezinárodní asociace veřejné dopravy UITP pro otázky pěší dopravy, který říká: „….Do budov a na veřejná prostranství vstupujeme jako chodci, nikoli automobilem. Na rozdíl od přesvědčení mnohých obchodníků závisí atraktivita center měst mnohem více na dobrých podmínkách pro chůzi než na dostupnosti autem. Ceny nemovitostí jsou výrazně vyšší v místech s dobrou pěší dostupností. Obchody ztrácejí obrat, nejsou-li dosažitelné pro chodce. Pokud si to mohou dovolit a pokud reálně mají kam, obyvatelé se odstěhují ze čtvrti, kde si jejich děti nemohou hrát na ulici a starší lidé si nemohou dojít do obchodu. Města a čtvrti s dobrými podmínkami pro chůzi přitahují lidi; je mnohem levnější odpovídajícím způsobem zajistit potřeby chodců než automobilové dopravy.“

http://www.walk21.com/papers/Methorst,%20Rob%20Assessing%20Pedestrians%27%20needs.pdf
http://www.prazskematky.cz/wp-content/uploads/mesto_pro_pesi_sbornik.pdf

Environmentální efekty chůze

  • Chůze chrání životní prostředí

Chůze produkuje ze všech druhů městské dopravy nejméně emisí a nepřímo se tak podílí na ochraně ovzduší. Oproti automobilové dopravě, která se ve městech podílí na znečištění ovzduší emisemi CO2  v průměru zhruba 30 %, vypouštějí chodci do ovzduší jen takový objem tohoto plynu, který dokážou vydechnout. Ačkoli CO2 neškodí přímo lidskému zdraví, podílí se významně na tzv. skleníkovém efektu, který má vedle zvyšování globální teploty za následek globální změny klimatu s často katastrofickými projevy jako jsou např. povodně střídající se s extrémně suchými obdobími, silné bouře, nárazy větru, tornáda, přívalové srážky atd.

Chodci „šetří“ také emise produkované automobilovou dopravou (prachové částice, oxidy dusíku, aromatické uhlovodíky), které jsou ve velkých městech hlavním zdrojem znečištění ovzduší.  Špinavé ovzduší v současnosti představuje v Česku největší ohrožení lidského zdraví ze všech faktorů životního prostředí.  Nejškodlivější jsou zejména částice jemného prachu, které pocházejí v Praze z 90% z dopravy.  Tyto emise postihují nejčastěji horní i dolní cesty dýchací, ovlivňují imunitní systém a často také zhoršují průběh nejen onemocnění dýchacích cest, ale i mnoha dalších, mohou způsobovatt rakovinu, zvyšují úmrtnost, mají vliv na vývoj plodu a mohou být i příčinou neurologických onemocnění jako je např. autismus či  Alzheimerova choroba.  V evropském regionu tyto emise prokazatelně zkracují délku dožití v průměru o jeden rok a mají za následek jen v Praze každoročně více než 500 předčasných úmrtí, v ČR 12 000 a v celé Evropě zemře předčasně 460 000 lidí.

Tisková zpráva Centra pro životní prostředí a zdraví ze dne 20. července 2017: V Praze umírají stovky lidí každý rok vinou prachem znečištěného ovzduší

Pokud bychom vodili děti do školy pěšky, dalo by se tu lépe dýchat a bylo by bezpečněji, foto K. Syrový

  • Chůze šetří energii

Jediným zdrojem energie chodců jsou potraviny, které zkonzumují – na rozdíl od motorů tak svým pohybem spalují pouze kalorie z potravy. Odhaduje se, že dovážení dětí autem do školy ve městech zvyšuje intenzitu automobilového provozu v ranní dopravní špičce až o 20 %. Z toho je možné si utvořit představu, jak velké množství energetických zdrojů můžeme ušetřit, pokud děti doprovázíme do školy pěšky a kratší pravidelné cesty vykonáme i my dospělí po svých.

  • Chůze má nejmenší nároky na zábor veřejného prostoru

Kolik veřejného prostoru můžeme ušetřit pro chodce, zeleň, vodní prvky atp., budeme-li ve městech snižovat intenzitu individuální automobilové dopravy a s tím zužovat komunikace pro auta, si můžeme představit, porovnáme-li plochu, kterou zabere 100 chodců, 100 aut (většina řidičů jezdí po městě sama), 100 kol, dva autobusy, dva vagony metra a jedna tramvaj.

Zdroj: Mgr. Šárka Mládková, Sociální, environmentální a urbanistické souvislosti chůze a současný trend rehabilitace a rozvoje pěší dopravy v Evropě, diplomová práce MUNI 2008, http://is.muni.cz/th/64401/fss_m/Diplomova_prace.pdf