O chůzi


O tom, že alespoň dvacet minut pravidelné chůze pomáhá udržovat dobrou fyzickou i psychickou kondici, dnes pochybuje málokdo, o tom, že chůze může mít kladné dopady i na zdravý život měst a obcí jako celku, máme zpravidla jen mlhavé tušení, a na to, že chůze je nejen základní pohyb, ale také nejvýhodnější způsob přepravy na krátké vzdálenosti,  jsme už téměř zapomněli.

Život na křižovatce

 Přestože mnozí z nás jsou nuceni prosedět dlouhé hodiny v práci nebo ve škole, chůzi se často vyhýbáme. Většinu dne trávíme v uzavřených prostorách a ven se dostaneme často jen ve volných dnech někde za městem, kam jezdíváme autem. Ve všední dny běháme nebo chodíme na trenažérech, cvičíme v posilovnách, kam se také povětšinou dopravujeme autem, děti vozíme mnohdy do školy jen pár set (někdy ovšem i desítek!) metrů. Tomu odpovídá životní prostředí většiny velkých (nejen) českých měst: veřejným prostranstvím dominuje automobilový provoz se všemi negativními dopady jako jsou hluk, emise, dopravní nehody, rozšiřování prostoru pro motoristy na úkor prostoru pro chodce, komunikace se stávají nepřekročitelnými bariérami. Přestali jsme věřit tomu, že město může být skrz naskrz prostupné pro pěší, a myslíme si, že se s tím nedá nic dělat – taková už je doba… Opak je však pravdou: co svět světem stojí, všechno se neustále mění včetně vnímání veřejného prostoru i způsobu života v něm.

 okud nechceme zničit sami sebe a své město, musíme se znovu postavit na vlastní nohy. Mnoho k tomu nepotřebujeme: jen začít chodit, což je úkol pro každého z nás, komu slouží nohy, a zároveň přizpůsobovat veřejný prostor i strukturu města provozu chodců, což je pro změnu úkol města. Bez chodců a bez plánování systematických změn ve prospěch chodců i cyklistů zůstane město lépe či hůře technicky řešenou křižovatkou pro dopravní prostředky a naše domovy noclehárnami.

Chůze je taky doprava 

Chůzí začíná i končí každá naše cesta nejen ve městě, ať už je jakkoli krátká či dlouhá. Je to základní způsob pohybu z místa na místo od dob, kdy jsme se postavili na vlastní nohy jako biologický druh a také od doby, kdy se postavíme na nohy jako batolata, a zůstane to tak dlouho, dokud nám nohy nepřestanou sloužit.  Za posledních několik desítek let se však chováme, jako bychom o nohy přišli. Nejenže naše fyzická schránka chátrá nedostatkem přirozeného pohybu a duše trpí nedostatkem podnětů, ale s pokračující motorizací přibývá také negativních dopadů (nejen) na město a život v něm.

Abychom se lépe zorientovali v širších souvislostech městské dopravy, probereme postupně tato témata (viz menu vlevo):

  • Pražská mobilita
  • Bezpečnost dopravy
  • Udržitelná doprava
  • Co může dělat pro pěšáky město
  • Co může udělat každý chodec
  • Příklady dobré praxe
  • Legislativa