Přechody na Hradčanské
Milady Horákové, Praha 6

Kategorie: Světelná signalizace
Zasláno: 11. 06. 2012

Situace na Hradčanské je výrazně přátelštější vůči autům než vůči chodcům. Tři faktory chodce při překonávání ulice zásadně znevýhodňují: 1) Semafory jsou vybaveny 'tlačítkem pro chodce'. To u takto frekventovaného přechodu považuji za zbytečnost. Většinu dne je přechod v plné permanenci a tlačítko tak ztrácí smysl. (Pozn.: vím, že je možné, že je semafor nastaven v režimu, kdy tlačítko není třeba mačkat a zelená skočí i tak. Chodci to ale neví a tlačítko stejně mačkají. To není chyba chodců, ale tlačítka, které nijak nehlásí 'teď mě mačkat nemusíš') 2) Intervaly světel jsou výrazně výhodnější pro auta. Zelená pro auta trvá daleko déle (mohu na přání změřit) než zelená pro chodce. Ptám se, proč? Nemám přesná data k frekventovanosti tohoto místa, ale tipoval bych, že jím za den projde daleko více chodců, než projede lidí v autech. Přesto jsou chodci signalizací znevýhodněni a musejí daleko déle čekat. 3) Pro překonání jedné ulice musí chodec postupně překonat tři semafory. Ty navíc nejsou dostatečně synchronizovány a ve spojení s bodem 2) je výsledkem fakt, že chodec musí pro přechod na druhou stranu ulice většinou třikrát čekat na zelenou. Autům stačí pro překonání stejného místa čekat pouze jednou, navíc podstatně kratší dobu. Nepoměr je ohromný a krajně nespravedlivý. Pokud chceme, aby město bylo místem pro lidi, měl by být poměr přesně opačný - stranit hlavně lidem, nikoliv IAD. Nejsem odborník a nevím přesně, jaké je ideální řešení. Spravedlivé by mi přišlo odstranit semafory na tramvajovém pásu a nechat pouze semafory na jedné a na druhé straně ulice. Aby vznikl jeden dlouhý přechod. Na něm pak upravit interval světel tak, aby zelená pro chodce svítila minimálně stejně dlouho jako pro auta. Budu rád za jakékoliv konstruktivní řešení, které místo zprůchodní pro většinu jeho uživatelů, tedy chodců.