Zdroj: archiv sdružení Pražské matky, přechod přes Vinohradskou ul., Praha 2

V Praze jsem se narodila, vyrůstala a žít zde chci i nadále. Mám ji ráda, i přes řadu nevýhod, které život v ní přináší. Dopravní přetížení, špatná kvalita ovzduší (Praha je po Ostravě druhým městem s nejhorší kvalitou ovzduší), ubývající zeleň, bariéry a nebezpečná místa pro chodce, zakonzervování či výstavba nových kapacitních komunikací v centrální části města (Severojižní magistrála, tunelový komplex Blanka apod.) – to jsou jen příklady takových negativ.

„Města jsou pro lidi, ne pro auta,“ vyjadřuje se jeden z občanů na facebooku portálu.  S tím mohu jen souhlasit a doplnit jej citací z knihy Život mezi budovami dánského urbanisty Jana Gehla: „Jsou-li venkovní prostory nekvalitní, vyskytují se v nich jenom nezbytně nutné aktivity.“  Jednou z  takových aktivit, která naprosto ovládá veřejný prostor metropole, je doprava, v pohybu nebo v klidu (parkování), která nedává příliš velký prostor jiným než zmíněným nezbytně nutným aktivitám – například posezení na lavičce před domem nebo dětským hrám.

Zdroj: portál Chodci sobě, okolí ZŠ Ladislava Coňka, Praha – Libuš

I přesto, že chodec je tím nejzranitelnějším, který při střetu s automobilem vždy prohrává a nese následky daleko citelnější než osoba za volantem, z nějakého nepochopitelného důvodu je v případě nehody často právě on považován za toho, kdo si měl dávat větší pozor, měl se lépe rozhlédnout, neměl do silnice vůbec vstupovat, neměl na tom místě vlastně vůbec být…  Je tím, kdo se musí téměř denně vymezovat vůči všudypřítomnému stále intenzivnějšímu provozu, chránit se, proplétat mezi parkujícími auty, dlouho čekat na svou velice krátkou zelenou, uchylovat se do špinavých podchodů a obcházet neprostupná místa. Jeho hlas volající po změně nemá moc velkou váhu.  Často ani neví, na koho se obrátit, nebo díky špatné zkušenosti nevěří, že by mohl něco změnit.

 Jak vznikl portál Chodci sobě

K vytvoření portálu nás vedly několikaleté zkušenosti z naší spolupráce s občany, kteří se na nás obracejí s žádostí o pomoc či radu při řešení problémů s dopravou. Někdy jsou to rodiče či učitelé dětí, které musí překonávat nějaké nebezpečné místo na své cestě do školy, jindy zase lidé, kteří si neví rady, jak a s kým situaci řešit, nebo se o to již pokoušeli, ale bez úspěchu. Chtěli jsme dát lidem možnost zviditelnit problematická místa na mapě, aby je mohli sledovat nejen další lidé, ale i městské části nebo magistrát, do jejichž kompetence spadá řešení problémů. Rozvoj nových technologií a sociálních sítí poskytuje lidem nevídané možnosti, jak spolu komunikovat a šířit informace.  My jsme je ještě před rokem neuměli moc dobře využívat, některé z nich jsme ani neznali. Novým impulsem pro oprášení nápadu vytvořit mapu pro pražské chodce, byla návštěva workshopu v rámci soutěžní sekce New Media for Social Change festivalu Jeden svět 2011, jehož cílem bylo seznámit nevládní organizace a občanské iniciativy s výhodami a možnostmi sociálních sítí, videa a nových technologií. V kombinaci s navazující grantovou podporou od Nadace Open Society Fund, se nám podařilo náš záměr po několika letech zrealizovat. Pomohl nám i kontakt na slovenskou nevládní organizaci Inštitút pre dobre spravovanú spoločnosť, která provozuje obdobný portál www.odkazprestarostu.sk  a poskytla nám jeho redakční systém jako základ našeho portálu.

Zdroj: portál Chodci sobě, foto Václav Kříž, cizinci cestující z Hlavního nádraží po SJ magistrále, Praha 1

Chodci sobě dnes    

Portál funguje necelé tři týdny a již za tak krátkou dobu na něj lidé uložili téměř 100 podnětů, které byly zaslány lokálním samosprávám k řešení. Na připojeném facebooku přibývají fanoušci a neutichl ani zájem médií, který byl při spuštění portálu velký. Vytvoření a zahájení provozu portálu předcházely desítky jednání se starosty či jinými zástupci samospráv a odborů dopravy městských částí a magistrátu i s vedením Technické správy komunikací. Jejich reakce na náš záměr byly ve většině případů pozitivní. Městským částem chybí podněty od občanů a doufají, že je touto cestou budou pravidelně získávat. Zároveň jim však také od magistrátu chybí dostatečné množství finančních zdrojů potřebných na úpravy chodníků či rekonstrukce komunikací. Mnozí z nich jsou tedy skeptičtí a obávají se, zda budou moci požadavkům občanů vyhovět. Naopak ale mnozí hledají aktivně cestu, jak a kde potřebné prostředky zajistit.

A jak reagují první návštěvníci portálu? Různě. Ve více případech nás tyto reakce těší, jindy zamrzí. Je zvláštní, jak někteří lidé, sami o sobě naprosto pasivní a laxní, dovedou radit druhým, co vše by měli dělat lépe a co vše dalšího by měli ještě podnikat, aby výsledek byl dokonalý. Přáli jsme si ale vytvořit živou platformu pro lidi, což se podařilo – díky portálu se diskutuje o problémech chodců a hledá se cesta, jak je vyřešit.

Zde jsou příklady některých reakcí občanů:

Jan Blažek
Dobrý den, velmi Vám děkuji za zřízení těchto stránek. Vždy jsem o něčem takovém snil. Za to Vás budu často „zavalovat“ podobnými nešvary nejen z Prahy 6. Jen ať občané vidí jak se k tomu postaví jednotlivé městské části a jak (ne)vykonávají svou práci. Přeji hodně zdaru a vyřešených oznámení. Věřím že, se s naším společným úsilím nějakých změn k lepšímu dočkáme. S pozdravem a přáním úspěšného dne Jan Blažek

Jan Drda:
„Já z tohoto portálu nemůžu 🙂 Hledá pseudoproblémy tam kde nejsou…. Neustále se tady opakuje, jak chudáčci chodci musí stále čekat na červeného panáčka, což je strašným způsobem zdržuje (minutu někde stát je vážně úděsné 😛 ).“

Viktor:
Paní autorka chce i nadále bydlet na rušné ulici, všichni by ovšem měli chodit po špičkách, aby nerušili.

Anonym:
„… Škoda, že portál jede jen pro Prahu (konkrétně já jsem z okolí Ostravy a nasypal bych vám zde pár příspěvků). Slečna mluvila taky o nějakých garantech za jednotlivá města. Jak je to daleko? Je symptomatické, že chodec coby základní, nejekologičtější a zároveň nejzranitelnější jednotka městské „dopravy“ je v nerovném a nevýhodném postavení vůči ostatním účastníkům silničního provozu. Města jsou pro lidi, ne pro auta. ……“ 

Zdroj: portál Chodci sobě, foto Pavel Kučera, chodník v okolí obchodního centra Cíl, Praha 10

Portál Chodci sobě budeme dále vylepšovat, aby byl uživatelsky co nejjednodušší a funkční.  V současné době připravujeme aplikaci pro smartphone, kterou si budou moci lidé zdarma stáhnout a zasílat jejím prostřednictvím podněty přímo z ulice. Portál budou moci využít i jiná města, pokud o to projeví zájem.

Z rychlosti, s jakou se hromadí podněty,  z komentářů, diskusí i zájmu médií usuzujeme, že jsme lidem nabídli to, co jim dosud chybělo. Jednoduchý prostředek, díky němuž mohou poukázat na to, co jim vadí v každodenním životě a při pohybu po městě. Pevně věříme, že Chodci sobě nezůstanou jen nástěnkou, kde budou viset fotografie problémů, které nebude nikdo řešit.

O zlepšení situace chodců v Praze a odstraňování problémů budeme i nadále usilovat, ale aktivní musí být i samotní občané a zástupci samospráv. Není v našich silách sledovat a urgovat řešení všech nedostatků. Portál by měl pomoci lidem v jednotlivých lokalitách Prahy spojit síly při dosahování změn a lépe komunikovat mezi sebou i se svými městskými částmi. Samosprávám by měl přinést nenahraditelné informace přímo z terénu, podle kterých se budou moci lépe rozhodovat, jakých úprav je nejvíce zapotřebí. My se budeme snažit oběma stranám co nejvíce ulehčit nalezení vzájemné cesty k sobě.

Petra Lukešová, koordinátorka projektu Chodci sobě